rrem

Barevná či černobílá fotografie – aneb dojem-né umění ?

Časté téma rozhovorů  a úvah dnešních digitálních let, o barevné a černobílé fotografii,  mluví o nestejném pohledu, kdy se černobílá jeví jako umělecký záměr a barevná jako tuctové focení. Páč všichni fotí barevně, ale ja tomu dám punc originality a umělecký nádech, ale zároveň mám obě verze, barevnou i proměněnou barevnou do černobílé.

V době filtrů na jeden klik, jak na barevnou tak i černobílou fotografii, které nabízí mnoho programů, jako součást základní nabídky, je vše o to snazší. Na jeden klik mohu fotografii proměnit, na mnou preferovanou podobu a mohu si tak pohrát s barevnou momentální fantazií.  Při momentálním rozpoložení i vrátit do původního stavu. Je přeci doba digitální.

Nu a tady začíná celý ten příběh. Ano je to těmi možnostmi. Něco jiného je jako za starých časů fotit do černobílé, páč jiná možnost nebyla a něco jiného je si proměnit barevnou fotku do černobílé, když se mne to hodí nebo řekněme líbí. Samozřejmě je to také o tom, jak se fotografie komu líbí, ale také spíše v tom, co v sobě fotografie nese.  Je mnoho lidí a fotografů, co tímto sledují jediné. Vyvolat ten kýžený dojem umělečnosti.

 

V cukrárně
V cukrárně
V cukrárně
V cukrárně

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Souhlasím s několika větami tohoto článku ZDE.

autor Tomáš Dolejší  – fotograf, zakladatel fotoradce.cz

 

Cituji:

Ona celá tato tématika značně souvisí s historií, a to konkrétně s tou kinofilmovou. V době analogových fotoaparátů a filmových materiálů byl černobílý film považován za vrchol obrazové kvality, a to nejen z hlediska zrna, ale i dynamického rozsahu a gradace jednotlivých odstínů. Proto byly (a dodnes jsou) nejčastěji kvalitní analogové fotografie pořizovány na černobílé filmové materiály (ať už na 35mm film, středoformát a podobně).

Tento „černobílý“ trend se částečně přenesl i do doby digitální fotografie a přežívá v mysli lidí, kteří pak podvědomě považují černobílý snímek automaticky za něco lepšího, za to opravdové umění. To je ale velký omyl, tedy blud, jak jsem již uvedl v názvu článku.

Samozřejmě nemám v úmyslu házet všechny černobílé fotografie do jednoho pytle. Černobílá fotografie dokáže být často mnohem působivější a zajímavější, než barevná. ČB fotografie má své stále místo a často jí lze opravdu přiřknout onen magický název „umění“.

Na co ale poukazuji, je to, že mnoho fotografů navléká svým nepovedeným barevným snímkům černobílý kabát. A okolí jim to často ochotně doslova „baští“.

Na závěr tedy apeluji na všechny fotografy: foťte do černo-bíla, převádějte fotky do čb, používejte čb kinofilm, ale hlavně se nesnažte z toho udělat něco víc, než to je. Nesnažte se z čb fotky udělat něco víc, než je barevná, protože umění nevzniká převodem barev na odstíny šedi.

Naprosto souhlasím s tímto textem, kdy vídávám tyto pokusy, udělat umělecký dojem, dnes a denně při kompozici běžné fotografie. Nic zázračného na tom není, a když si to celé člověk dá dohromady, je potom tedy náročnější fotit spíše barevně ? Dle tohoto ala uměleckého klišé vlastně ano : ) Je to nakonec celé úsměvné a každého to přivede ke stejné myšlence. Není vlastně hlavní to, že se fotí a že se to těm kterým se to má líbit, líbí ? Ano, do jisté míry ano, ale v té další rovině, je vlastně škoda, že se člověk neučí dál a má tak vlastně vyřešeno. Mise splněna, fotografie hotova. Ale řekne někdo pravdu co si myslí ? To asi nelze očekávat. A zde je ta škoda, že to tím vlastně celé končí. Hledat lepší kompozici, detail, nasvícení, celkové pojetí, doladění postprodukce, prostě se více potrápit, končí černobílým převodem …         a to je myslím škoda.  Nebo není?

Zde se pak také dostáváme k Infra Red – IR fotografii, ale to je kapitola sama o sobě a na menší příspěvek to jistě vydá. I s touto technikou, jsem si zkoušel hrát a i po nemnoha pokusech, se něco málo povedlo nasnímat. Ale o tom tedy zase jindy.

Sdílej - Share

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Nákupní košík
Scroll to Top
error: Alert: Content is protected !!